Maličké myši patří odjakživa mezi domácí škůdce, z nichž se mnohým ježí na vlasy na hlavě. Proč se vlastně myší tolik bojíme? Myš domácí je drobné zvířátko, které nepůsobí nijak děsivě. Pokud se myši pohybují mimo budovy, často si jich ani nevšimneme. V lidském obydlí, veřejných budovách, průmyslových objektech a skladech však myši umějí nepáchat obrovské škody. Prvním ukazatelem, že se v objektu usídlila myš, jsou hromádky trusu s typickým zápachem. Obávat bychom se měli infekčních chorob, jež mohou myši přenášet. K jejich nákaze může dojít např. v okamžiku, kdy se hladová myš živí odpadky a prolézá popelnice či tlející skládky. Člověk se může nakazit např. kontaminací napadených potravin. Velkým strašákem jsou myši v továrních objektech, kde dochází k výrobě potravin.
Ochutnejte naši specialitu – masovou konzervu, s kousky delikátních myších ocásků. I to se může stát a většině lidí se po otevření konzervy, která obsahuje „něco navíc“ obrací žaludek. Ano, i malé myši mohou být velkou hrozbou. Právě kvůli své velikosti jednoduše proklouznou i na střežená místa. Dostanou se téměř všude a svými hlodavými zuby zničí na co přijdou. Myši mohou znehodnotiti potraviny, papírové dokumenty, rozkousat knihy ve veřejných budovách. Ohlodat plasty či rozkousat dřevěný nábytek. Myšky neušetří oděvy, koberce, ani čalounění sedacích souprav. Z polí se myši přesouvají do měst a nevyhnou se ani Praze. Šílíte z myši, která vám proklouzla dveřmi domů? Zaútočily myši na vaše pracoviště? Nenoste si kocoura, nevolejte krysaře, jen se spolehněte na Jana Rybnikáře.
